Stručný historický vývoj oblasti Českého lesa

 5.5 Foto bez názvuČeský les - v podstatě bývalý hraniční hvozd jsme si zvykli chápat jako odvěkou hranici mezi dvěma rozdílnými národnostními a kulturními oblastmi, Čechami a Německem. Nebylo tomu tak ale vždycky. Na základě výpovědi nedávných archeologických výzkumů náležel popisovaný region v období pravěku k oblasti horního Podunají. V tomto čase netvořilo pásmo Českého lesa kulturní ani zemskou hranici, která v pozdějších historických obdobích tak výrazně poznamenala jeho historii. Bezpečné doklady pravěkého osídlení příhraničních oblastí popisované části Českého lesa byly získány teprve nedávnými výzkumy Černého vrchu u Hostouně. Zdejší výšinné sídliště obýval pravěký člověk již v časném neolitu, počátkem Pozdní doby kamenné /3200-1900 př.n.l./ Ve střední době bronzové byly jihozápadní Čechy jednou z nejvýznamnějších oblastí země. Nejtypičtější pravěkou kulturou krajiny přiléhající z české strany k hraničnímu hvozdu byla mohylová kultura střední doby bronzové a kultura milavečská /1500-900 př.n.l./ Svůj název získala po rozsáhlém mohylovém pohřebišti nalézajícím se u vsi Milaveč nedaleko Domažlic. Přítomnost Keltů /400 př.n.l./ dokládají nálezy získané přímo v centrální části Českého lesa, v Mnichově a na Pivoni. Jednalo se o objevy keltských mincí, zřejmě depoty uložené při prastarých zemských stezkách. V prvních čtyřech staletích našeho letopočtu předpokládají archeologové ve zdejším kraji výskyt germánských sídlišť, která však zatím dokládají pouze nálezy římských mincí v prostoru Folmavy. Od 7. stol. kolonizují podhůří Českého lesa Slované. Při stezkách na obou stranách rozsáhlého hvozdu vznikají strážní opevně né body.

Hranice je však zatím stále neustálená a pohyblivá. S názvem Bordentia, dnešní Furth im Wald, se setkáváme již na staré mapě Hercynského lesa, která pochází ze druhé poloviny druhého století našeho letopočtu. Ještě v 10.stol. obsahovalo Tuhošťsko, jehož centrem byla slovanská Tuhost', značnou část dnešního německého území při řece Chamu - Koubě. Současné historické prameny ztotožňují Tuhošť se slovanským hradištěm, jehož zbytky jsou patrné 3 km jv.od Domažlic u vsi Smolova. Svoji sídelní úlohu plnilo hradisko od 10. do 12. stol. Funkci zanikajícího hradiska postupně přejala celní osada založená blízko Tuhoště na staré obchodní stezce. Lokalita převzala po Tuhošti také jméno, které je v latinských pramenech uváděno ve tvaru Tusta, v německých Taus a v českých jako Domažlice. Součástí původní lokality Tusty - Domažlic, bylo také výšinné sídliště, situované na terénní hraně domažlického vrchu Škarmanu a osídlené v období 11.stol. V blízkosti osady dal český král Přemysl Otakar II. vybudovat mezi léty 1262 -1265 královské hrazené město Domažlice.

V r. 1040 dochází v oblasti Českého lesa k významné bitvě. Na válečném poli se zde střetla vojska českého knížete Břetislava I. s Němci vedenými císařem Jindřichem III., který zde byl poražen. Staršími historickými pracemi je bitva kladena do prostoru Pivoně, současná historiografie považuje za oblast hlavního střetu vojsk Všerubský průsmyk. Při líčení průběhu bitvy se prvně setkáváme s Chody, svobodnými sedláky, kteří střežili zemskou hranicí v okolí Domažlic. Václava... Původ záhadných Chodů, kteří se těšili přízni českých králů, je vděčným námětem stále nových a někdy značně odvážných hypotéz. Teprve v průběhu 11. - 12.stol. se hranice začíná ustalovat. V prostoru Českého lesa vznikají první kolonizační osady. Již v r.1115 je připomínána ves Valtířov, věnovaná knížetem Vladislavem I. kladrubskému klášteru. Kolonizace postihuje především dnešní podhůří Českého lesa. Jsou zakládány osady, které se postupem staletí rozrůstají na městečka. R.1121 je jmenována Bělá n.R., r.1253 je uveden již ve 12. stol. založený Mutěnín, r.1238 Hostouň, r.1239 Hora Sv. Václava...


Kolem r. 1220 dochází k tajemnému a dosud nevyjasněnému založení augustiniánského kláštera na Pivoni, přičemž tradice osídlení pivoňského údolí je nesporně starší. K ochraně zemské stezky vzniká nad klášterem hrad Starý Herštejn. V r.1266, v období česko-bavorských pohraničních válek, byl hrad přebudován českým králem Přemyslem Otakarem II. Během poloviny 14.století byla česká slovanská kolonizace regionu Českého lesa v podstatě dovršena. V centrální části hvozdu při bavorské a hornofalcké hranici existovaly dosud pusté a obtížně přístupné plochy hraničních lesů.

V 15.století vznikají nové osady již jen sporadicky. Českou zemi ničí husitské války, kterým neuniká ani v srdci lesů ukrytý pivoňský klášter, vypálený husity společně s hradem St.Herštejnem v r.1421. V tomto konfliktu zřejmě zaniká i nedaleká, velice stará ves Valtířov. Politická situace v Čechách se dostatečně nekonsoliduje ani za slabé vlády Jagellovců /1471 - 1526/. Celý kraj je tentokrát pustošen loupeživými výpady posádek hradů St.Herštejna a Poběžovic. V r.151 O jsou z rozkazu krále Vladislava II. Jagellovce oba hrady násilně obsazeny královským vojskem.

V 16. stol. se situace v zemi poměrně stabilizuje. Tato skutečnost se příznivě projevuje na rozvoji šlechtických statků i poddanských vsí. Majitelé příhraničních panství si počínají uvědomovat bohatství ukryté v pohraničních řídce osídlených lesích. Vznikají zde první sklárny. Po r.1560 je založena Stará Huť /Althutte/ u vsi Rybníka. R.1572 je prvně zmiňována hut' v Mostku /Schwanenbruckel/, r.1591 Eisendorfská Huť a od r.1620 Strasshutte. Sklárny zakládají především Švamberkové, kteří vlastní v zástavě královský hrad Přimdu /Pfraumberg/ i s jeho rozsáhlým panstvím v příhraničních lesích. Vhodné podmínky pro zakládání skláren mají také rytíři Vidršpergárové, kteří v období od r.1513 do r.1852 spravují panství Mutěnín s rozsáhlým komplexem pohraničních lesů. Nevznikají ale jen sklárny, lesy mizejí v uhlířských milířích, spalují se na potaš, tolik potřebnou pro výrobu skla, sbírá se smola. Vznikají také první pily, které zpracovávají lesní bohatství na stavební materiál.

 5.8 Foto bez názvuProti rychle postupující devastaci hraničních lesů se stavějí Chodové, kteří postupně ztrácejí své výsadní postavení. Do lesních tišin přicházejí noví obyvatelé, kolonisté z blízkého Bavorska. Zakládají zde vsi, sklárny a mlýny. Zabývají se především sklářstvím, pracují v lesích a zúrodňují kamenitá políčka zakládaná na lesních mýtinách. Jejich příchodem se kraj velice rychle poněmčuje.

Od 20. let 17. stol. se vlivem pobělohorských konfiskací, které nastaly po nezdařeném povstání českých stavů, výrazně mění struktura majitelů šlechtických statků. Majetky získává cizí, převážně německá šlechta. Dochází k celkovému poněmčení většiny území Českého lesa, české zůstává pouze Chodsko. Propuká třicetiletá válka. Krajina trpí průtahy švédských i císařských vojsko Vrchnost i její poddaní se před žoldnéři ukrývají v pohraničních lesích. V r.1644 se v jednom z lesních úkrytů narodil Bedřich František, syn majitele Mutěnína, Jakuba Jana z Vidršperka.

Na konci 17.stol. je území popisované oblasti Českého lesa rozděleno mezi následující šlechtické rody: Cukry z Tamfeldu na Újezdě Sv. Kříže, dále horšovskotýnské Trauttmansdorffy, kteří získali také bývalé hostouňské panství. S ním sousedilo panství mutěnínských Vidršpergárů a panství poběžovické, které rychle střídalo majitele a v jehož sousedství leželo nevelké klášterství pivoňských augustiniánů. Území chodských vsí a hraniční lesy "Na království", které vlastnilo dříve město Domažlice, získal postupně rod Lamingenů z Albenreuthu.

Za Volta Maxmiliána Lamingena, proslulého Lomikara, dochází na Chodsku k nejznámějšímu z chodských povstání, ve kterém se Chodové domáhali svých starých výsad a práv. Odpor Chodů proti vrchnosti byl nakonec zlomen. V roce 1695 byl na plzeňském popravišti oběšen jeden z vůdců povstání Jan Sladký Kozina. Letité spory o stará práva Chodů se staly později vděčným námětem české literatury.

18. století přináší další rozkvět sklářství a využívání bohatství již řídnoucích pohraničních lesů. Sklárny vyrábějí tuny zrcadlového skla, sklo duté, ale i přepychové lustry pro zámky a chrámové stavby. Zruční a podnikaví skláři rychle bohatnou, pronajímají od vrchnosti další sklárny a nové staví. Sklářští dělníci jsou také největšími odběrateli piva z vrchnostenských pivovarů a někteří vedou veselý až rozmařilý život. K nejvýznačnějším sklářským rodinám oblasti náleží Lenkové, Abelové, Hafenbrádelové, Zahnové, Zieglerové, Fuchsové a další. Vodní síla lesních potoků pohání desítky leštíren a brusíren skla, papírny, hamry a mlýny. V některých obcích jsou usazeny nepočetné židovské menšiny. Židovské náboženské obce spravují rázovité hřbitovy založené r.1613 v Poběžovicích a o něco později také v Mutěníně. V průběhu 18.stol. dochází k dalšímu scelování panství. R.1781 je císařem Josefem II. zrušen pivoňský klášter.

V průběhu 1 9.stol. dochází na území rjegionu k dotváření velkých majetkových celků, panských velkostatků. Velkostatek Újezd Sv. Kříže vlastní rod Koců z Dobrše. Panství Mutěnín a Pivoň získávají členové rodu Coudenhove k poběžovickému velkostatku. Třetí z velkostatků, koutsko-trhanovský, je v majetku hrabat Stadionů. Na území Českého lesa zasahuje rovněž horšovskotýnský velkostatek hrabat Trauttmansdorffů. Po rakouském státním bankrotu v r.1811 zavládla v kraji velká bída a nouze. Provoz ve sklárnách postupně zanikal. Krizi způsobily napoleonské války, zavedení kontinentálních cel a blokáda českého exportu skla. Největší pokles sklářské výroby nastal kolem r.1825. Zásoby dřeva příhraničních lesů byly téměř vyčerpány, a proto palivo neúměrně podražilo.

20. století se zde zprvu ohlásilo zcela nevinně a idylicky postupným zvyšováním zájmu o turistiku, rekreaci a myslivost. Z Babylonu a České Kubice se stávají významná letoviska. Na letní byty sem přijíždějí Pražané i významné osobnosti českého kulturního života. Turistická letoviska vznikají rovněž v německy mluvící oblasti Českého lesa. K těm patří především ves Rybník, Frančina Huť a Železná. Postupně zanikají poslední sklárny. Kolem r.1905 Eisendorfská Huť, 1909 Fichtenbach a 1933 Karlova Huť.

Idyla však rychle končí... V letech 1914 - 1918 odcházeli muži z českých i německých vsí společně na bojiště I.světové války. Ztráty byly značné, snad v každé vsi postavili pomník těm, kteří se z bojišť nevrátili. Mnohé jsou dochovány dodnes. Dne 28.10.1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika která zajistila krajině dalších 29 let klidného vývoje. Koncem třicátých let zasahuje do po staletí trvajícího soužití Cechů a sudetských Němců vzmáhající se německý nacionalismus. Po podepsání Mnichovské dohody připadlo celé území Českého lesa mimo malé části Chodska a okolí Domažlic k Velkoněmecké říši. Po válce došlo ke dnes tak diskutovanému vysídlení sudetských Němců. Kraj osiřel, citové vazby člověka ke krajině byly zpřetrhány. Noví obyvatelé sem přišli z různých míst Čech Slovenska, ale i z Volyně a Rumunska. Mnohé přitáhla pouze vidina bezpracně nabytého majetku a po krátkém čase kraj opět rychle opustili. Ostatní si zde postupně zvykali. Na počátku 50. let byla v širokém příhraničním pásu budována nechvalně proslavená soustava hraničních zátarasů, napojená na zdroje vysokého napětí. V důsledku zřizování této tzv. " železné opony" jsou z příhraničních obcí vysídlováni jejich noví obyvatelé. Opuštěné vsi byly potom, bez jediné fotografie bez dokumentace, srovnány se zemí. Ušetřen_ nezůstaly ani kostely v osadí Lučina, Železná, Rybník, Pleš, zámky Lučina, Železná, Diana, Valddorf a ostatní památky. Na území domažlické části Českého lesa zaniklo tímto způsobem téměř 40 obcí, skládajících se z více než deseti popisných čísel. K tak citelnému úbytku obyvatel a následnému systematickému ničení veškerých materiálních i kulturních hodnot vytvářených po staletí nedošlo na Domažlicku ani v období třicetileté války Celá jedna polovina centrálního území Českého lesa byla nepřístupná a oddělená od vnitrozemí hraničním zátarasem. Lépe se nevedlo ani podhůří Českého lesa Mnohé vsi ztratily ráz civilizovaných sídlišť. Vyloupené a pustnoucí zámky, kostely, fary a zpustošené hřbitovy dodávaly kraji po desetiletí zvláštní tísnivou atmosféru opuštěnosti. Bylo jen velice málo těch, kteří si kraj zamilovali a zajímali se o jeho historii. Nemohla být a také nebyla vydávána prakticky žádná literatura k historii regionu. Proto také byly informace dosídlených obyvatel o krajině jejich nového domova povrchní a značně zkreslené.Zdálo se, že tato situace bude trvalá a neměnná.

Teprve listopadové události r.1989 uvolnily v Čechách příval dlouho očekávaných politických změn. Také krajina Českého lesa, zbavená železné opony, se vrací zpět do Evropy. Stejně jako vše zlé přináší ve svých důsledcích něco alespoň trochu pozitivního, přinesla také izolace a nepřístupnost Českého lesa své klady. Je to především její ekologicky nenarušená krajina. Také většina existujících vsí, ač zpustošených, si uchovala, své regionální architektonické rysy, které na území, Německa a ve vnitrozemí Cech již dávno zanikly pod novodobými přestavbami. V kraji, který si uchoval něco z idyly starých časů, nepracují továrny, doly a nehyzdí ho gigantická díla budovatelské minulosti. O to pečlivěji je nutné rozvážit vše souvisí s jeho budoucím vývojem. Snažme se, aby se nám to v zájmu budoucích generací podařilo.

 





Penzion Pohoda

Pobišová Václava, Kraml David
Hora Svatého Václava 17
Poběžovice GPS: N49°31'7.948'' E12°44'23.447''
pohodapension@seznam.cz
Mobilní telefon: +420777126864, +420774516363

WWW stránky pro Penzion Pohoda navrhl a dodal kamsi.cz (Ubytování na Chodsku, Ubytování Poběžovice, Chodsko | Penzion Pohoda)